Jako každý rok i letos jeli deváťáci a hudební třída do zahraničí na soutěžní vystoupení. Letos se vybralo jako pořádající země Německo . Docela sem byla ráda že jsem v devítce se svýma kámoškama, který uměj zpívat. Učitelky nám dali vědět včas, abychom se zeptali jestli nás doma pustí . Doma sem se snažila být na mamku milá a udělat všechno co jsem měla . S Aničkou což byla jedna z kamarádek jsme si psali jak jsme na tom a jestli jsme se už zeptali a to samí i s Janou. Zatím se žádna neodhodlala zeptat ,ale museli jsme to dnes vybalit na rodiče ,protože jsme to potřebovali do zítra vědět. Večer sem si sedla k mamce a ona na to co se mi stalo nebo co potřebuju ,že dělám to co mám. Tak sem to vybalila a docela mě to překvapilo ,protože nebyla proti . Jenom řekla ,že se musim zeptat taťky. A to bylo vyhráno ,protože sem věděla ,že mi to táta dovolí. Hned sem psala Anče jak je na tom a rodiče jí to taky povolili. A Janě to taky dovolili. Byli jsme strašně štastný.

Jelo se na sedm dní a v pátek se odjíždělo. Cesta byla dlouhá,ale mi jsme se hrozně těšili a tak nám to uběhlo rychle. Ubytovali nás v hotelu ,kde jsme si zabraly pokoj po třech .Dlouho do noci jsme si s holkama povídali co tu podnikneme a tak jsme nakonec usli až ve dvě ráno a zapomněli jsme si nastavit budíka. Ještě večer nám učitelka říkala ,že nesmíme zaspat jinak se nedostaneme do budovy kde bude probíhat ta soutěž. Ale to jsme mi , zaspali jsme. Vzbudili jsme se v 8 hod. a to byl šok propásli jsme sraz ,který byl právě v 8 před hotelem. Zkoušeli jsme volat holkám na mobil,ale všichni ho měli vyplej . Rychle jsme se oblíkli a hodili na sebe obličej a sprintovali k budově. Ale už bylo zavřeno a tak jsme se rozhodli to oběhout,jestli tam není nějaký otevřený vchod. Najednou se to stalo jak jsme běželi tak se otevřeli ze zadu nějaké dveře a my se srazili s nějakými kluky co tam vycházeli . Nejdříve jsme nadávali a pak když jsme uviděli kdo to byli zač hnedka jsme zkameněli. Chtěla sem se jim omluvit ,ale Anča mě předběhla a řekla ,že jsme nechtěli do nich vrazit,ale že jsme se snažili dostat dovnitř.Kluci se jen usmáli a řekli že to je v poho. A ukázali nám vchod ,který nebyl zamčený.Poděkovali jsme jim a usmáli jsme se na ně a oni odvětili pozdravem. Nenápadně jsme se přifařili k naší třídě a kupodivu nás nikdo nehledal což bylo good.Stále jsme byli v rozpacích z toho koho jsme potkali,když na nás učitelka začala mluvit ,že se odpoledne se ruší program a tudíž máme volno. Po dnešní části soutěže jsme šli zpátky na pokoj kde jsme se domlouvali co budeme dělat odpoledne. Výsledek byl jasný-nákupy. Vzali jsme na sebe něco hezkého a vydali se prolízt všechny obchody. Po zdolání několika krámů jsme si koupili zmrzlinu a sedli si na lavičku v parku. Uviděli jsme hlouček holek křičících na někoho uprostřed. Byli jsme zvědavé co se tam děje a tak jsme se tam vydali.Domnívali jsme se že tam bude asi nějaká místní hvězda ,když jsme se dostali do předu uviděli jsme ty kluky z dneška.Po chvíli jsme už odcházeli,ale v tom nás zastavil jeden z „bodygárdů“. A chtěl ,abychom šli sním ,chvíli jsme váhali ,ale nakonec jsme souhlasili. Došli jsme k jednomu jakému si stanu kde byl malý bar s pitím a nějaká lavice se stolem.Řekl nám ať se posadíme a chvilku vyčkáme.Asi po 5minutách tam vešli ti kluci.Náhle k nám přišli a představili se nám ,slova se chopila Jáňa a řekla tohle je Terka,Anča a já sem Jana . Poté se nás zeptali jestli si nedáme něco k pití a tak jsme souhlasili, Bill s Georgem odešli pro kolu a my si tam s kluky zatím povídali. Bylo to fajn jak se vrátil Bill i Georg dali jsme se do řeči i s nimi.Anička si asi nejlépe rozuměla s Gustavem ,Jana s Tomem a já s Billem ,který mi byl od prvního okamžiku hodně sympatický. Asi po hodině co jsme si povídali jsem si připadala jako bych je znala od dětství. Strašně jsme se bavili a smáli jsme se .Když sem se podívala na hodinky zjistila sem že je 9hodin a my museli odejít ,protože nám dělají v 10hodin učitelky kontrolu jestli jsme na pokojích. S klukama jsme se teda rozloučili nejen slovy,ale taky letmím polibkem na tvář. Než jsme odešli zeptali se nás co zítra děláme a my jme řekli, že zatím nic.A tak nás pozvali jestli by jsme nešli někam s nima a my souhlasily.Domluvili jsme se na 2 hodinu odpoledne v parku u jedné sochy.A pak jsme odešli na hotel,kde jsme nemohli zamhouřit oči ,protože jsme o tom pořád debatovali.Nakonec jsme,ale usli.

Druhý den ráno jsme šli na snídani se třídou kde jsme se dozvěděli ,že jdeme po obědě prozkoumat místní památky.Co těd?! Potřebovali jsme se nějak vypařit a tak jsme rozhodli ,že se třídou prostě nepůjdeme a domluvili jsme se s pár klukama a holkama jestli by nám nekryli záda,poté co jsme jim řekli co se nám stalo.Jako správní kámoši souhlasili. Po obědě jsme se vyfikli a šli jsme na danou schůzku. U sochy na nás čekal Bill,Tom a Gustav.Když jsme se pozdravili řekli nám ,jestli chceme jít pouť. My jsme s radostí souhlasili.Najednou se Jana nějak vypařila dopředu s Tomem a Anča s Gustavem a já sem tam zůstala s Billem v sama .Šli jsme pomalu a přitom si povídali ,moc dobře jsme si rozuměli , Bill abych pravdu řekla byl celkem dost ukecanej takže sem moc nemusela mluvit J .Mezitím na nás čekali Anča,Gustav,Tom i Jana před vchodem u poutě, když jsme dorazili k nim tak jsme si chtěli jít zaplatit vstup,ale kluci nás hnedka zadrželi ,protože trvali na svém že nám vstup zaplatí oni. Bylo nám to opravdu trapné ,že za nás platí ,ale trvali si na svém.

Domlouvali jsme se na co půjdem a jako první nás napadla horská dráha.Došli jsme k ní a Anče se udělalo špatně jen z pohledu na tu horskou dráhu. Nakonec jsme se všichni rozhodli a šli jsme tam ,bylo to docela husté po výstupu z hoské dráhy nám museli kluci nechat chvilku na rozdejchání. Kluci chtěli jít na něco pořádného na nějaké tornádo nebo něco takovýho,ale to jsme nechali už jen na nich protože to by bylo na nás trochu moc. Moc dobře jsme se všichni bavili a užívali si to. Když jsme šli dál ocitli jsme se u Ruského kola. Tom nabídl Janě jestli se nechce svézt a tak jsme nakonec šli všichni. Na tom kole se to stalo Jana s Tomem se začali líbat a myslim že to mezi nima docela zajiskřilo. Potom se kluci nabídli že by nám něco vystřelí a tak jsme zamířili na střelnici. Kde Gustav Aničce vystřelil krásnou růží a ona ho zato to sladce políbila. Jenom zase já nic zatím,ale ani mi to nevadilo protože na nic nespěchám J . Procházeli jsme atrakci po atrakci při tom jsme se náramně bavili. Nakonec jsme se rozhodli že půjdeme na cukrovou vatu. U jednoho stánku jsme se zastavili a co jsme neviděli !! naše třída i s naší učitelkou …Rychle jsme klukům vysvětlili co se děje. A mezitím nás kámoši kryli tím že se snažili zabavit úču. Otočili jsme se na „podpatku“ a utíkali na druhou stranu.

Zeptali jsme se kluků jestli by jim nevadilo kdybychom se vrátili do parku a počkali na naší třídu a přifařili se k nim. Oni souhlasili. V parku se najednou všichni vytratili a já jsem tam zůstal s Billem o5 sama.Najednou mě chytil za ruku a mile se na mě usmál.Nevím jak se to stalo,ale prostě už to tak bylo seděli jsme na jedné z laviček a líbali jsme se . Po chvilce, jsem uslyšela něčí kroky a hlasy. Naštěstí to byla jen Jana s Tomem ,který se na nás šibalsky koukal a Tom prohlásil „nenechte se rušit ,ale už se blíží vaše třída“ s Billem jsme se na sebe podívali a usmáli. Vstala sem z lavičky a ohlédla se kde je Anča s Gustavem. Ale ty už se řítili.  Kluci se nás ptali jestli máme zítra večer čas a jestli by jsme nešli na jednu z párty. Chvíli jsme váhali a pak souhlasili ,ale museli jsme se domluvit ,že nás vyzvednou v 22:20 před hotelem. Potom už jsme se jen rozloučili a poděkovali za krásně strávený den. A připojili jsme se k naší třídě.Celou dobu jsme to rozebírali a připadali si jako ve snu.

Další den večer.

Začali jsme se připravovat na párty hodně brzy ,protože jsme byly nervozní ,aby jsme se klukům co nejvíce líbili.Každá jsme se upravovali na vzájem,vlasy,make-up atd……..Připadalo mi to jakoby ten čas uplnul za 10 minut a né za 2 hodiny….Blížila se 10 hodina a my zhasly a přikryli se až po krk dekou ,aby nic učitelka nepoznala a taky že nepoznala,přišla zkontrolovala a odešla. My jsme se vyřítily vychytat poslední věci. A už to bylo šli jsme potichu dolu do haly v hotelu. Tam na nás kluci čekali. Podívali se na nás a řekli, že nám to moooc sluší. Na párty nás kluci seznámili i s ostatníma jejich kámošema. Kluci po pár pivech byli v náladě.My jsme samozřejmě taky měli alkohol,ale ne tolik jako oni.Docela sme to na parketu rozjeli. S holkama jsme si užívali na plno ,protože hráli naší oblíbenou písničku od Black Eyed Peas. Kluci jenom kulili oči kde se to v nás vzalo.Jak tato písnička zkončila hrál krásnej ploužák,který jsme si vychutnávali s klukama. Bylo to stašně hezký.Myslim že pro mě to byla strašně krásná chvíle sBillem. Anička v Gustavově náruči vypadala jak princezna co se vznáší v sedmím nebi. Po písničce jsme si šli na chilku sednout a kluci se nábídli že nám dojdou pro pítí ,i když jsem si říkala že by pít už určitě neměli ,ale i tak sem souhlasila. J Když se nevraceli po20 minutách řekli jsme si že je to nějaké divné a rozhodli jsme se ,že se půjdem po nich podívat. Protože ten dům byl jako bludiště museli jsme se rozdělit. Každá jsme šla jiným směrem. Anička nemusela chodit daleko narazila na Gustava hned ve dveřích. Jana se šla podívat do kuchyně ,kde viděla Toma a nějakou holkou co mu sedí na klíně a má jazyk v jeho krku. Tom si ji všiml a hned přestal a šel za ní ,ale to Jana už šla pryč se slzami v očích,ale snažila se nic nedát najevo. Moc dlouho jí to nevydrží,protože když uvidí Anču s Gustaven spolu jak se líbaj ,hned začne brečet. Vyběhla ven z baráku a Anička za ní,protože něvěděla co se stalo. Venku jí to Jana popsala a říkala ,že ho nikdy nechce vidět. Mezitím sem hledala Billa ,když nebyl v přízemí rozhodla jsem se jít podívat do některého z pokojů nahoře. Pomalu sem otevřela jedny z dveří,ale nic jenom nějaká holčina s klukem a tak sem se vrátila z5. Šla sem do dalších a tam byl Bill a nějaká holka ho tom div nesvlíkla. Objímala ho a dokonce ho i líbala a to sem nevydržela a rozbrečela jsem se.Bill mě po očku zaregistrovala hned jí od sebe odstrčil .Otočila sem se a běžela pryč,už sem jen slyšela Billa jak říka že to není tak jak si myslim,ale v tu chvíli mi to bylo celkem jedno!!Uvnitř těla jsem si připasdala jako svázaná. Přes uslzené oči sem běžela ven kde jsem se srazila s holkama. Zeptala jsem se jich jestli by jsme už nemohli jít a ptali se mě co se stalo,ale nedokázala sem teď o tom mluvit. Když sem uviděla Janu jak taky brečí a ptala sem se jí co se stalo. Všechno mi řekla,cestou domů . Celou dobu jsem musela schovávala slzy ,aby holky nic nepoznali. Anička ,ale něco tušila že se stalo něco mezi mnou a Billem,ale na nic se mě neptala. Což sem v týhle chvíli byla ráda. Na pokoji jsem neměla ani chuť se převlíknou nbo něco tak.Padla sem do postele a nemohla zamhouřit oči. Stále sem myslela na Billa a na tu holku co tam sní byl,hledala jsem nějaké vysvětlení ,ale stále sem si pokládala tu samou otázku „proč“ ??!!!??!!!

Ráno mě Anička vzbudila jestli pujdu s nimi na snídani,ale neměla sem zrovna dvakrát chuť na jídlo.Připadala sem si jako vymačkaný citron neměla sem na nic náladu bylo mi fakt hrozně. Na Janě bylo vidět ,že se její nálada malounko zlepšila,ale asi jí to hodně mrzelo. Podle mě bylo mezi Ančou a Gustavem asi jako u jediných vše OK. Po chvíli sem se vyhrabala z postele a šla se vykoupat a udělat ze sebe člověka. Holky se vrátili a Jana měla nějakou moc dobrou náladu. A proto sem se zeptala co se stalo Hned se mi vrhla kolem krku. A začala , s tim ,že na ni Tom čekal dole a hned jak jí uviděl tak se jí začal omlouvat a to nani zabralo a tak mu dala druhou šanci. Celý den sem byla smutná a nakonec vše pověděla holkám. O5 sem se rozbrečela ,snažili se mě utěšovat. Odpolko jsme měli program se třídou ,vůbec se mi tam nechtělo a tak sem holkám řekla ať jdou beze mě a kryjou mě ,že mi není dobře před účou.Na pokoji sem stále brečela a nakonec z toho usla. Když se holky vrátili přemlouvali mě,abych šla někam snima,ale jen sem se zeptala bude tam Bill ?? A oni na to že nevědí že jdou s klukama do restaurace. Řekla sem že se mi nikam nehce tak odešli beze mě. Stále sem myslela na Billa,nemohla sem tomu uveřit byl to hroznej pocit nebýt sním a ještě ke všemu když sem ho „milovala“.

Večer se vrátili celé vysmáté a veselé celkem jsem jim to záviděla. Bylo mi to hrozně líto,ale zárověn sem jim to přála. Ráno mě holky vytáhli z postele ať jdu s nima na zmzku,moc se mi nikam nechtělo,ale nakonec sem šla. Připadala sem si jako tělo bez duše.Na nic sem nemyslela a nevnímala okolí,když sem zjistila,že nikde nevidim holky. Bylo mi to divný a tak sem šla smerem k ochodu se zmrzlinou.Koukala jsem se na zem. Najednou se někdo přede mě postavil. Koukla sem se na boty a pak směrem nahoru….Stál přede mnou Bill. Hned sem si vybavila ten večer na diskotéce a už sem měla v očích slzy.Chtěla sem se otočit a odejít,ale chytl mě za ruku a začal mi  říkat ,že to co se stalo to nechtěl, a že… To jsem ho ,ale nenechala domluvit,řekla sem že mi nic nemusí vysvětlovat,že je to jeho věc,ale on na to že mi to chce říct,ale to už sem se otočila a šla pryč ,protože sem to nemohla vydržet .Dala sem se do běhu,ale sotva sem viděla na cestu. Měla sem vztek,ale nevim proč jestli na sebe,že sem odešla a nevyslechla ho nebo na holky že mě vytáhli ven kde jsem se potkala s Billem. Na pokoji jsem si lehla do postele a přemýšlela,že to asi opravdu nechtěl udělat,ale stále mě štvala ta dívka se kterou tam byl. Když se holky vrátili ptali se mě jestli sem si to s nim vyříkala. Ale jen jsem se na ně podívala a odvětila ,že ne. Odpoledne jsme šli se třídou na nějakou výstavu.

Večer sem se vrátila a na posteli jsem měla růži a vzkaz. Ptala sem se holek jestli to tam dali oni ,ale prej ne. Když jsem to otevřela bylo tam písmo,které jsem neznala,ale stálo tam „budu čekat v 8 hodin v parku u sochy“ a nakonci bylo „prosím přijď“ a místo podpisu tam byl jen otisk prstu. To mě celkem rozesmálo. Ve skrytu duše sem doufala ,že by snad Bill,ale po dnešku ráno jsem si řekla proč ,když sem ho ani nevyslechla. Ptala jsem se holek jestli tam mám jít a oni na to že samo ,a že  ani nad tím nemám přemýšlet ,že bych tam nešla. Nevím proč,ale čím víc se to blížilo cítila jsem se nervozní. Asi v 7hodin se se zapakovala do koupelny kde jsem se upravovala a těsně před tičtvrtě na 8 mi holky řekli že bych měla jít. Vzala sem si peníze a šla. V 8 hodin sem stála u sochy,ale nikde nikdo. Rozhodla sem se že pujdu z5 ,ale najednou se někdo přede mě postavil …………

Uviděla sem Billa s kyticí růží. Pozdravili jsme se a on mě chytl něžně za ruku a pověděl mi vše co chtěl o té noci s tou holkou. Tentokrát sem ho vyslechla a taky sem byla ráda. Řekl mi ,že kdyby nebyl opilí tak by to nikdy neudělal protože prý  nikdy nepoznal takovou báječnou dívku ,kterou by „miloval“ . To už sem to nevydržela a o5 sem se rozbrečela. Chytl mě něžně kolem pasu a políbíl mě. Bylo to krásné. Poté mě objal a já mu pošeptala do ucha že ho „miluju“ a že je první kluk ke ,kterému něco takové cítim.

Sladce se se na mě usmál a políbil mě. Myslim že jsme tam stáli docela dlouho,protože mi začala být zima a hlavně i když sem nechtěla tak sem se musela vrátit,protože bylo 21:35 a do 22:00 sem musela být z5. Bill mě doprovodila až k hotelu kde jsme se domluvili co budeme dělat zítra ,zeptal se mě jestli by jsem nechtěla jít  knim ,že mají hezké filmy a že tam budou i holky. Souhlasila jsem. Potom jsme se políbili a Bill mi popřál sladké sny a odešel. Stále sem nemohla tomu uvěřit co se stalo. Když jsem vešla na pokoj holky se na mě vrhly a viděli ,že sem štastná a bylo jim to jasný. Ale jedna věc nás přece jen začala trápit a to ,že jsme měli jen jeden celej den na to si to s kulky naposled užít a pak se musíme vrátit z5 do ČR.

Ráno jsme se probudili až na oběd. Rozhodli sem si poslední den užít a tak jsem se vydali s kluky ven. Ukázali nám místa kam rádi chodí. Najednou jsem si vzpomněla na to co budu dělat až odjedu zpátky domů a Billa nikdy neuvidím. Sklesla sem a Bill se mě zeptala co se stalo ,řekla sem mu že je to poslední den s nimi že zítra se vracíme domů.  Bill řekl že to bude dobrý,ale viděla jsem jak mu zmizel úsměv ze tváře. Kluci řekli ,že si nesmíme zkazit poslední den a tak jsme šli pomalu knim. Jejich dům byl veliký a moc krásný. Po příchodu dovnitř sem se posadili do obýváku a povídali si a potom jsme vybrali film a koukali se na něj. Kluci došli ještě pro pití a mi mezitím jsme řešily to jakj sme strašně štasný.Najednou se Jana s Tomem vypařili a bylo nám jasný že jsou někde nahoře. Anička s Gustvem se šli ještě projít ven kde jí Gustav ukázal jeho nejoblíbenější místo. A Bill se mě zeptal jestli se nechci podívat do jeho pokoje. Souhlasila jsem a asi jsme oba tušili co se stane. Jeho pokoj byl moc hezký sedla jsem si na postel a on si sedl ke mně. A začal mě něžně líbat ,hladili jsme se po celém těle a já jsem se cítila jak ještě nikdy. Pomalu jsme se začali svlékat …bylo to strašně hezké a já věděla že chci ,aby byl on první .
Také se to stalo ……………….Bylo to neuvěřitelné ,ani ve svých nejtajnějších snech jsem si to takhle nepředstavovala .Vychutnávala jsem si každý polibek a jeho pohlazení tak nejvíce jak to jen jde. Nakonec jsem usla v jeho objetí.
Ráno jsem se vzbudila celkem brzy a nějak jsem cítila ,že mi není dobře ,ale bylo to z toho ,že za necelých 7 hodin už Billa nikdy neuvidim. Pomalu jsem vstala ,abych ho neprobudila,protože musím uznat ,že když spinkal byl hrozně roztomilej . J Vyšla jsem ze dveří a narazila do Jany. Ta byla na jednu stranu šťastná a na druhou smutná ,protože taky věděla ,že Toma nikdy už neuvidí. Řekla jsem jí .že jsem prožila svoji nejkrásnější noc s tim nejúžasnějším klukem světě. Odpověděla mi ,že se s Tomem taky vyspala a moc se jí to líbilo. Šli jsem dolů a tam uviděli Anču jak se kouká na nějaký papír. Vše jsme ji řekli co jsme prožili a ona nám vyprávěla kde všude byla a jak moc si to užila a nakonec usla prý v jeho náruči na gauči. Ten papír co držela byl dopis pro Gustava. A tak nás napadlo napsat klukům taky dopis. Do dopisu pro Billa jsem napsala…………………

„Ahojky Bille až si toto budeš číst budu buď na cestě domů nebo v hotelu…Myslím ,že jsi ten nejúžasnější kluk,kterého jsem kdy potkala. Chtěla bych ti za všechno poděkovat ,za ty krásný chvíle,které jsem s tebou prožila i za dnešní noc,která byl ta nejkrásnější v mém životě. A hlavně ti chci říct ,že na tebe nikdy nezapomenu a budeš vždy mít své místo v mém srdci. Tenhle dopis ti píšu jen ,prot že nemám ráda loučení ,protože u něj vždy musim brečet. Doufám ,že na mě nikdy nezapomeneš a i na to co jsme spolu prožili.Tady je to moje číslo jak si po mě chtěl………,které jsem ti nedala. A chci ti nejvíce říct ,že tě z celého srdce miluju a nikdy nepřestanu ….. S láskou tvoje Terka….

Tenhle dopis jsme ještě nesla Billovi do postele. A pak jsem s holkama odešli. Cestou nám bylo smutno a nikdo nic neřekl. I při balení věcí jsem si všímal holek jak si občas utřeli oči ,které měli od slz jako já.
O půl druhé jsme šli dolů k autobusu a naložily si do něj věci a ,protože byl ještě čas šli jsem si sednout na zábradlí kousek od autobusu.o ničem jsme si nepovídali a jenom koukali do prázdna.Najednou do mě Jana do mě strčila a ukázala směrem k silnici .Najednou se tam rozeběhla a Anča taky.Stáli tam kluci a Bill se blížil ke mně . Měla jsem takovou radost,že tu je i když nemám ráda loučení ,ale přes uslzelé oči jsem jen viděl skvrnu ,která se ke mně blíží. Stál přede mnou a řekl mi,že by nemohla dopustit to ,že se se mnou nerozloučí. Když viděl ,že brečim objal mě a řekl ,že to bude dobré ,ale já věděla ,že ne. Museli jsme jít ,ale já jsem ho nechtěla pustit.Naposledy mě políbil a já věděla že tenhle polibek nikdy nezapomenu. Bill se mi podíval do očí a řekl ,že na mě nikdy nezapomene a ,že jsem první dívka ,kterou miluje. Celou dobu mi tekly slzy po tváři. Když jsem uslyšela jak na mě holky volali ,že už musíme a podle jejich hlasu jsem poznala že taky brečí. Bill se na mě naposledy podíval a já odešla.Cítila jsem se jak ještě nikdy předtím . Když jsem nastoupila do autobusu všichni se na mě koukali ,ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Sela jsem si na sedadlo a nemohla tomu uvěřit,že ho nikdy neuvidim. Autobus se rozjel a já cítila jak se mi všechny vnitřnosti stáhli bolestí. Koukla jsem se na holky ,které taky brečeli. Asi po 10 minutách mi přišla SMSka . Byla od Billa a stálo v ní . Nikdy nezapomenu ….Miluju tě , tvůj Bill .
Z toho jsem měla velikou radost. Cestu domů jsme probrečeli ,ale zbyli nám krásné vzpomínky a mě ještě jedna nejkrásnější SMSka ,kterou jsem kdy dostala.