Moje teta, neboť se pohádala s rodičem, se odstěhovala do Německa. Někdy k ní jezdím na víkendy. Naši potřebovali pracovně odjet na 3 týdny do Anglie. Mohla jsem jet s nimi, ale rozhodal jsem se, že budu u tety v Německu. V pátek večer jsem přemýšlela tam co vlastně budu dělat a ještě k tomu sama. Tak jsem zavolala Terce jetli nechce jet s se mnou. To její rodiče ocenili, protože si potřebovali něco zařídit. Sobota byla dnem odjezdu. Aby nebyly problémy na letišti, přijela Terka i s věcma knám a pak nás naši odvezli na letiště, kde se s námi rozlučili a odjeli. Jako bezproblémové slečny jsme spořádaně nastoupili do letadla. Po příjezdu do Magdeburgu jsme si ve vstupní hale našli zavazadla a vydali se k východu. Cestou jsme potkali pár hezkých kluků, kteří se na nás usmáli a mi odvětili letmým zamáváním a též úsměvem. Najednou se kolem nich vytvořil hlouček pokřikujících holek, žádajících o autogram. U vchodu na nás už čekala teta. Přivítala nás srdečným obětím. Ještě jednou jsme se ohlédli a zjistili, že nás ty kluci neustále pozorují i přes valící se fanynky. Jen jsme se usmáli a vyšli ze vstupní haly. Za námi se zavřeli velké dveře, které utlumily i křik bláznivých fanynek. Cestou do tetina překrásného domu, který mi, když jsem byla malá, připomínal zámek, jsme byli asi půl cesty potichu. Teta se nás zeptala, proč nic neříkáme a my se s Terkou na sebe jen podívali a začali se smát. Začali jsme řešit ty kluky z letiště. Teta nám řekla, že to jsou kluci z místní kapely, po kterých jede snad každá holka z města, a že se zná s jejich manažerem, neboť je šéfka nadace pro ochranu zvířat, a proto je ve společnosti celkem uctívaná. Jako úspěšná ředitelka je taky často zvaná na večírky různých významných osobností. Jako o správné neteři o mě často teta mluví se svými přáteli, mezi které patří i ten manažer. A abychom měli s Terkou dobrou pověst, vypráví o nás všelijaké historky se zvířaty. Když jsme přijeli k tetinému domu, přivítal nás veliký, bílý pes se jménem Sir. Mezitím co jsme si hráli se Sirem nám služebná Veronika odnesla věci do našeho pokoje. Asi po hodině hraní si se psem nás teta zavolala na večeři. Při večeři jsme si povídali, co budeme zítra dělat. Teta nám oznámila, že zítra nebude mít  na nás moc času a ať se kdyžtak obracíme na Veroniku. Respektovali jsme to, a proto jsme řekli, že půjdeme prozkoumat zdejší obchody. Pak jsme se tety zeptali jestli vy nám neřekla něco o těch klucích z letiště. Ta se jen pousmála začala. Dozvěděli jsme se, že nás znají z vyprávění od tety, a kdo ne, protože moje teta byla trochu víc upovídaná, než je běžné. Nebo to, že to jsou moc hodní kluci. Po příjemně stráveném a upovídaném večeru, jsme byli rádi, že mohli jít spát. Ale ani jedna jsme nemohli usnout, a tak jsme to probírali až do dvou do rána, pak jsme únavou usnuli.

Druhý den ráno jsme vstali a šli dolů na snídani. Teta už tam byla zrovna s někým telefonovala. Z ladného gesta její ruky jsme pochopily, že se máme posadit. Po ukončení hovoru nám oznámila, že byla právě pozvána na středeční večírek kam jsme byli pozvány i my. Podala mi kreditní kartu a řekla ať si koupíme nějaké společenské šaty. Já s Terkou jen koukali s otevřenými ústy a pak znás vypadlo jen udivené „šaty?“. Tomu se teta už jen pousmála, rozloučila se a odešla. Trvalo nám chvíli než jsme pochopily co jsme se dozvěděli. Poté jsme se odebeali do svého pokoje a začali se oblékat, abychom mohli navštívit nějaké obchody a vybrat si nějaké ty šaty.

Po zdolání asi šesti luxusních obchodů jsme se sesuli na proutěná křesla na terase místní cukrárny. Asi 15 minut jsme si prohlíželi naše nové oblečení. Po snědení zmrliny jsme se chystali k odchodu, když jsme uviděli naše včerejší oběvy. Přidali jsme tedy do kroku a s Terkou jsme se domluvili, že půjdeme kolem nich, ale nic jim neřekneme. To jsme také udělali. Oni si nás všimli a začali na nás pískat. Letmo jsem se ohlédla a uviděla partu asi osmi kluků, ženoucích se naši směrem. Když nás zastavili, zeptali se proč jsme nezastavili když pískali, odvětila jsem mu, že nejsme žádné holky, které by se otočili na kažké zapískání. Všichni se začali smát. Terka se ho zeptala, co tedy potřebují. Ten kluk řekl, že vlasně nic že se s námi chtěli jen seznámit. Pak se kluk s černými vlasy zeptal na naše jména. Na to mu Terka řelka, že by bylo slušný kdyby se představili jako první. Tak začal „Já jsem Bill, ten v tý kšiltovce New York je můj brácha Tom, támhle ten v tý košili to je Mikey, ten co pískal je Jessy, a tenhle to je Gustav,… já jsem řekla, že jmenuji Anča a tohle je Terka. Když jse se podívala na hodinky, které ukazovali půl páté, řekla jsem, že bychom měli jít. Rozloučili jsme se,otočily a chtěly odejít. V tu chvíli se Bill zeptal co budeme dělat zítra. Řekli jsme, že asi nic a proč se ptají. Na to Bill odpověděl,že jen tak a tak jsme si vyměnily telefoní čísla a odešli. Cestou domů jsme s Terkou řešili kdo se nám líbí „mě se líbil Ten v tom černým triku s tou kšiltovkou Burton“, řekla jsem. Terka řekla „Gustav, jo…?, mě se líbil Bill“. Byla jsem ráda, že se nám nelíběj stejný kluci. Pak Terka řekla, že po mě jede Jessy, na to jsem jí řekla, že není špatnej, ale Gustav mi jeví milejší. A Jessy mi připadá moc namachrovanej… Já jsem řekla, že po ní jednoznačně jede Mikey, ale Bill jí byl sympatičtější už od začátku, to bylo jasný. Po příchodu domů jsme se oblékli do nových věcí, abychom se tetě ukázali. Moc nám to chválila. Poté se ptala, jestli jsme si koupili i nějaké ty společenské šaty. Úsměvy se nám vytratily ze tváří, protože jsme žádné přijatelné nenašli. To se tetě moc nelíbilo, a tak nám řekla, že nás vezme zítra do krámu, kde si určitě něco vybereme. To, ale nebylo v plánu, protože jsme se už domluvili s klukama, že půjdeme do parku. To jsme jí samozřejmě nechtěli říkat. No neva. Porosili jsme tetu jestli by to nešlo odložit na úterý, že máme domluveného něco jiného. Teta to okamžitě prokouka a neboť je tolerantní řekla, že můžeme jít klukama kam chceme.

Ráno jsme se nemohli dočkat a tak jsme se začali připravovat o dvě hodiny dříve. Chtěli jsme vypadat co nejlépe a tak jsme se upravovali navzájem. Po Dvou hodinách neustálého deptání přišel čas už jít. Když jsme přišli na místo určení, kluci už tam byli. Obě jsme zvedli ruku na přivítanou. Bill pozdravil jako první a při tom se mile usmál na Terku. Asi po hodině povídání a laškování s klukama se mě Bill zeptal, zdali jdeme na ten středeční ples. Řekla jsem mu, že newím, protože nemáme žádné společenské šaty. Všichni se začali smát. Pokaždé když de můj pohled stočil ke Gustavovi on ten svůj odvrátil. To mi bylo líto. Potom mě Jessy chytl kolem ramen, nato Gustav zareagoval. Nenápadně Jessymu naznačoval, že jestli toho nenechá tak mu vrazí,ale Jessy jako naschvál mě začal osahávat ještě víc. Gustav mu vrazil až Jessy spadl z lavičky, na které jsme seděli. Na Gustava jsem se vděčně usmála, konečně se taky usmál a zeptal se jestli jsem v pohodě. Řekla jsem, že už raději půjdeme. Terka chtěla vstát, ale Bill ji zastavil a pošeptal jí něco do ucha, ona se jen usmála a kývla na souhlas. Ještě jednou jsem se otočila na Gustava, usmála se a zamávala. Udělal to samé. Doma jsme to rozebírali a smáli se tomu. Ten den se už nic zajímavého nestalo, až na to, že mi Gustav napsal SMSku, ve které stálo:“Promiň, choval jsem se jako debil…“ Když jsem si to přečetla, byla jsem hrozně šťastná celej večer...

Při snídani nám teta řekla, že večírek začíná v 18 hodin a nakupovat půjdeme teď. Souhlasili jsme. Měli jsme 30 minut na přípravu. Po příchodu před hlavní dveře jsme uviděli překrásné auto. Cestou ná teta říkala, jak by si představovala ty šaty. Mezitím jsme dorazili do prvního obchodu. Nad dveřmi visel veliký nápis „PARKER“. Jen co jsme vešli dovnitř už se k nám hrnula prodavačka. S tetou si podala ruce a teta jí hned začala líčit svoji představu. Prodavačka se na okamžik zamyslela a pak odešla. Přišla až se dvěma ramínky, na kterých viseli dvoje šaty. Podala nám je, ať si je jdeme vyzkoušet. Moc se nám líbilya teta řekla, že nám sluší. Neváhala a zaplatila. Spokojeni z šatů jsme se vrátili domů. Po obědě jsme s Terkou dali do přípravy na večírek. Trvalo nám tři a půl hodiny než jsme spolu byli spokojené. Po uslyšení našich jmen, jsme se odebrali do haly, kde čekala teta. Venku jsme nasedli do auta, které nás odvezlo do pořádajícího domu. Poté, co jsme vešli do velikého domu s obrovskou zahradou plnou nejrůznějších kytek, usedli jsme k malému stolku v rohu. Za nedlouho jsme uviděli kluky, jdoucí našim směrem. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jestli se na ně usmívat nebo dělat, že je nevidím. Ale bylo příliš pozdě na nějaké rozmýšlení, protože byli už moc blízko, a proto jsem se usmála a pozdravila. Terka udělala totéž. Pak se nás kluci zeptali, zdali bychom si nechtěli sednout k nim. Řekli jsme „proč ne“ a šli jsme asi po 5 minutách se mě Gustav a Bill Terky zeptali, jestli si nechceme zatancovat a nabidl mi ruku. Tak jsem se ho chytla a oba naráz jsme vstali. Na taneční ploše mě jemně chytil kolem pasu a podíval se mi hluboko do očí. Ten pohled bych nikdy nezapomněla. Najednou se mě Gustav zeptal, jestli se nechci projít. Vyšli jsme do rozkvetlé zahrady. Když jsme procházrli kolem lilijí, Gustav jednu ulomil apodal mi jí. Podívala jsem se na něj, usmála a políbila. Určitě jsem se červenala, ale neodolala jsem. Když jsme se procházeli zahradou najednou se před námi objevil altánek vedli barevně stříkající fontány. Zamířili jsme k němu. Chvilku jsme si povídali, ale pak Gustav přestal tak mile se na mě podíval, že jsem čekala co příjde. Přiblížil se ke mně a já ucítila jeho jak krásně voní. Pak jsme se líbali. Připadala jsem si jako nejšťastnější holka na světě. Připadalo mi, že tam jsme už alespoň hodinu. Najednou jsme si všimli, že slunce už zašlo a vyšel měsíc s tisícem hvězd. Jen tak jsme tam stáli a dívali se tam vysoko, kde ještě nikdy nikdo nebyl. Pak mě Gustav chytl něžně za ruku a řekl, že ještě nebyl nikdy tak šťastný jako se mnou. Políbil mě. Připadala jsem si jako v pohádce, kde se fantazii meze nekladou. Byl to jeden z těch večerů, na které se nezapomíná... Když jsme se vrátili, viděli jsme Terku v Billově obětí. Byli stejně šťastní jako my. Stačil jediný pohled a Terka se „zamilovala“. Při loučení mě Gustav znova políbil. Asi po 10 minutách mi přišla SMSka:“V         e škole mě učili mnohému, ale ne lásce. Nikdy mi nikdo neřekl, že člověk může byt tak šťastný, jako když miluje. Ale taky mi nikdo neřekl, že srdce se dá týrat, odloučením od lásky.“ Myslela jsem, že už bude všechno růžové, ale to jsem se mýlila. Protože mě ráno vzbubil křik z jídelny. Znejistěla jsem a chtěla se podívat co se stalo. Slyšela jsem tetu jak s nějým telefonuje. Prý že nás tu moc rozmazluje. Pak teta řekla, že nás domů nepošle a ať si to vyřídí s námí. Poznala jsem, že něco není v pořádku. Běžěla jsem si do pokoje vypnout mobil. Když se Terka probudila seděla jsem na posteli a přemýšlela o tom, co jsem slyšela a zdali to mám Terce říct. Když se mě Terka zeptala co mi je, váhaja jsem, ale nakonec jsem jí to všechno řekla. Teď už jsme na těch postelích seděli obě a přemýšlely, co bude dál. Když nás teta zavolala na snídani, všimli jsme si, že namá dobrou náladu. Najednou začal Terce zvonit mobil, byli to naši. Zvedla to, ale asi po minutě to zase položila. Ptala jsem se jí co říkali. Ona se smutným výrazem řekla, že máme jet v sobotu domů. To mě naštvalo a řekla jsem, že nikam nepojedu, že to radši uteču. Teta říkala, že pro nás nemůže nic udělat, ale že s tím taky nesouhlasí. Loudali jsme se se snídaní a pak i s odchodem do pokoje. Když jsme byli tak v půlce schodů, zazvonil zvonek. Protože teta už nebyla doma, otočila jsem se a šla zase dolů. Po otevření dveří jsem zažila šok. Stál tam Bill s Gustavem. Terka ze shora zakřičela : „Kdo to je?“, ale já nemohla promluvit ani slovo. Pak se Bill usmál a zeptal se, jestli bychom nechtěli zajít třeba do Aquaparku. V tu chvíli jsem zapomněla na náš odjez domů. Rozhodla jsem i za Terku, že moc rádi půjdem, že si jen vezmeme věci. Nahoru jsem běžela takovou rychlostí, že jsem málem schodila tetinu oblíbenou vázu. Přilítla jsem do pokoje a  začala hledat věci. Terka se na mě koukala s otevřenými ústy. Rychle jsem jí řekla, co se stalo. Tomu nemohla terka uvěřit, ale udělala totéž.

Cestou do bazénu jsme si povídali. U vchodu jsme si chtěli začít vytahovat peněženky, ale to kluci byli rychlejší a vstup nám zaplatili. Když jsme už asi po dvacátý sjeli tobogán kluci si odskočili. My jsme na ně čekali v bazénu. Mezitím k nám přišli nějací kluci. Začali po nás stříkat vodu. Bylo vidět, že se jim líbíme. Když přišli kluci, začali na ně pokřikovat ať si dají odchod. Když jsme šli ke stánku s občerstvením, přišli tam zase ti kluci, kteří po nás stříkali v bazéně vodu. Flirtovali s námi, ale kluci si nás hrdě odvedli. Připadali jsme si jako královny. Když jsme přišli k lavičce Bill s Terkou někam odešli. Zůstala jsem tam sama s Gustavem. Nic jsme neříkali, jen jsme si dívali do očí. Věděli jsme co si ten druhý myslí. Pak mě chytl kolem pasu a začali jsme se líbat. Při odchodu se nás kluci zeptali jestli nemáme ve čtvrtek čas, že si jdou pro nějakou cenu a že by nás tam rádi měli. Terka okamžitě souhlasila. Já se zastavila a můj obličej zesmutněl a podívala jsem se do země, abych neviděla na Gustava. Cítila jsem, že mi po tváři teče slza. Gustav se na starostlivě podíval a zeptal se co se stalo. Řekla jsem mu, že na tu cenu s nimi nemůžeme, protože v sobotu jedeme domů. Na Gustavovi bylo vidět překvapení, „Vždyť jste měli jet domů až za dva týdny, ne?“ Odpověděla jsem mu, že se teta s našima pohádala. Gustavův obličej poteměl. Doprovodili nás až domů a rozloučili jsme se polibkem a kluci nás povali na poslední večer do kina.

Dopoledne jsem si psala s Gustavem. Odpoledne jsme tetě oznámili, že jdeme s klukama do kina. Začali jsme se připravovat hodinu předem, neboť jsme chtěli vypadat co nejlíp. Terka si vzala zelený tričko etnies a ryfle. Já jsem měla černý triko Roxy a taky ryfle. Ve 20 hodin se kluci stavili. Byla jsem smutná protože jsem věděla, že za pár hodin budeme 300 kilometrů od nich. Po kině mě Gustav pozval k němu domů. Terka šla k Billovi. U Gustava to vypadalo moc hezky, měli obrovský dům. Kdzž jsme si sedli na gauč, cítila jsem jak mi po tváři stékají slzy. V tu chvíli mě Gustav něžně chytl za ruku a obejmul. Začal mě líbat. Byl tak dokonalý a milý, to mě rozbrečelo ještě víc. Začal mě svlíkat tričko. Cítila jsem jak mi tečou slzy, ale nevím jestli štěstím, že jsem s Gustavem nebo smutkem z odjezdu. Ráno když jsem se probudila vedle Gustava, cítila jsem se jako v ráji. Chěla jsem vstát a odejít, ale v tom se Gustav probudila a chytil za ruku. Otočila jsem se a sedla si z5 na gauč. Řekl mi že mě miluje a nikdy nepřetane a při tom se mi významně podíval do očí. Vrhla jsem se mu kolem krku a začali jsme se vášnivě líbat. Pak jsem řekla, že už budu muset jít, ale že na něj nikdy nezapomenu a ani na tuto noc. Pak jsem se zvedla a už se neotočila. Po tvářích se mi valily proudy slz. Když jsem za sebou zavřela dveře, rozběhla jsem se a utíkala až domů. Doma jsem padla vyčerpanýma postel a z očí se mi pustili další slzy. Když se otevřely dveře stála v nich Terka. Oči měla od slz, ale v obličeji měla výraz spokojenisti. Vyprávěli jsme si navzájem co se stalo a začali jsme znova brečet. Než jsme si dali zavazadla do auta, které nás mělo odvézd na letiště, rozhlédla jsem a dostala husí kůži, protože mi byla zima. Najednou se objevili se kluci. Terka se okamžitě rozběhla směrem k Billovi a padla mu do náruče. Já jsem koukala na Gustava a on na mě. Pak jsem se rozběhla taky. Gustav mě k sobě přitiskl, rázem se moje tělo rozehřálo. Loučil se se mnou se slovy, : „Miluju tě a nikdy nepřetanu…!“ Pak jsme nasedli do auta. Rozjeli jsme se a zatočily do první zatáčky, tím jsme ztratily z dohledu.

Už nikdy jsme je neviděly, ale věděla jsem, že to byl můj nejkrásnější týden života… Když jsme přijeli do Pardubic s rodiči jsem se nebavila, protože jsem na ně byla naštvaná. Zkazili mi nejlepší pobyt v Německu.

V neděli ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Ležela jsem v posteli a do 10 hodin, kydž mi zavolala Terka. Ptala se mě jestli se mi taky stýská. Řekla jsem jí že jo a hrozně moc. Když jsem vatala a měla jsem se jít najíst, řekla jsem mamce, že mě bolí hlava a že si půjdu zase lehnout. Doopravdy mi bylo špatně, ale nevím jestli z toho, že Gustav je ode mě 300 kilometrů nebo z toho, že jsem si to vsugerovala. Pak jsem se rozbrečela. Celý den jsem se trápila vzpomínala na krásné chvíle s Gustavem. Srdce se mi svíralo smutkem. A v noci jsem nemohla usnout.

Ráno jsem byla hrozně vyčerpaná, ale najednou mě napadl hrozně bláznivý nápad. Okamžitě sem to zavolala Terce. Ta mi, ale řekla jestli nejsem padlá na hlavu a jak se tam asi chci dostat. Řekla jsem, že cesta do Německa není tak drahá a není to ani moc daleko. Nakonec Terka souhlasila. Objednali jsme si letenky do Německa a zabalili si nějaké věci, ale aby to rodiče nevěděli. Útěk z domova jsem nikdy sice zažít nechtěla, ale v nouzi bych udělala cokoli. V 15 hodin jsme měli s Terkou sraz na letišti. Obě jsme drželi v ruce dopis pro naše rodiče. Společně jsme ho hodili do poštovní schránky. Pak jsme nastoupili do letadla a doufali, že to vyjde. Nikdy jsem nic podobného neudělala takže jsem v tom neměla praxi. Po příletu na německé letiště jsme spěchali k tetě domů. Doma byla jen Veronika. Zavazadla jsme si dali do našeho bývalého pokoje a vyrazili jsme do domu, kde kluci měli převzít cenu, o které nevěděli zda ji vůbec budou mít. Dostali jsme se tam včas. Když jsme je uviděli, roběhli jsme se směrem k nim, ale nějaký velký chlap nás zastavil kousek od nich. Prý že tam nesmíme. V tu chvíli jsem sebrala všechny svoje síly a vložila jse do nohy, kterou jsem kopla toho chlapa mezi nohy. Ten se jenom ohnul a svíjel se. Najednou se Gustav otočil a uviděl mě. Koukal na mě jako na anděla, který se právě snesl z nebe. Terka běžela k Billovi. Gustav mě chytl šťastně kolem pasu a zdvihl mě do výšky. Oba jsme měli nesmírnou radost, že jsme zase spolu. Polibek byl na místě. Pak jsem se ho optala, jak to vypadá s tou cenou. Řekl, že mu to je úplně jedno, protože jsem teď pro něj ta nejdůležitější věc na světě. Usmála jsem se a začali se líbat. Najenou se z jeviště ozvalo : „Tokio Hotel jsou vítězi…!“ Všichni jsme začali hrozně kričet a snad od každého jsem dostala pusu:) Pak všichni kluci vyběhli na pódium převzít cenu. Po návratu jsem je viděla jak jsou šťastní. Byl to nádherný pohled. Nikdy jsem je neviděla šťastnější. Nechtěli jsme je s Terkou rušit a tak jsme vyšli ven. Když jsme byli tak 20 metrů od budovy, uslyšeli jsme jak na nás někdo volá běží za námi. Otočily jsme se a uviděly ty šťastné obličeje Billa a Gustava. Přiběhli k nám a ptali se proč jsme odešli. Odpověděla jsem mu, že jsme je nechtěli rušit, když byli tak šťastný. Gustav se na mě zadíval a řekla, že opravdu šťastný je jenom se mnou a dal mi pusu. Kluci nás doprovodili až domů, k tetě, rozloučili se a aodešli. Když jsme přišli dovnitř čekala na nás teta. Podívala se na nás a zeptala se co jsme to provedli. Řekli jsme jí pravdu a že se zpátky už nikdy nechceme vrátit ikybychom měli udělat cokoliv. Ta se jen usmála a objala. Byla moc ráda, že nás má z5. Zeptala se zdali to myslíme opravdu vážně. Přikývli jsme. Řekla jen „dobře tedy“ a někam odešla. Za půl hodiny se vrátila. V ruce držela nějaké papíry. Sedla si k psacímu stolu a pokynula na nás rukou ať jdeme k ní. Začala nám říkat co je to za papíry. Dozvěděli jsme se že stačí jen jeden podpis a budeme mít německé občanství a do Čech se už nebudeme muset vrátit. Teď to už bylo opravdu vážné. Terka zaváhala, ale pak vzala do ruky plnící pero a jeden z papírů podepsala, při tom bylo slyšet jak potichu říká „kvůli Billovi“. Teprve teď jsem si uvědomila, že se rozhoduji mezi svými rodiči a Gustavem, tetou a Německem. Ale pak jsem zala do ruky pero a podepsala se. Tak a je to. Už se nedá nic změnit. Jsme němky. Byla jsem smutná, ale zároveň šťastná. Opustila jsem své rodiče jenom kvůli klukovi…ale klukovi, kterého miluju. Okamžitě jsme to napsali klukům. Bylo z toho taky šťastní. Ještě ten večer jsme to šli oslavit k Billovi domů. Koukali jsme se na film, když najednou se Terka s Billem zvedli a řekli, že jdou spát. Terka se při tom usmívala tak, že mi bylo všechno jasný. Gustav mě chytil kolem ramen a líbal mě. Pak už jsme jen leželi a líbali se čím dál tím víc vášnivěji. Pak jsem cítila jak mi rozepíná kalhoty. Najednou jsme byli nazí. Byl něžný takže mi to nevadilo… Ráno jsem se probudila, ale Gustav nikde. Slyšela jsem, že je někdo v kuchyni. Šla jsem se tam podívat a tam Gustav s Billem připravovali snídani. Nepozorovaně jsem zase odešla a šla jsem rovnou za Terkou. Ta se právě probudila. Ptala jsem se jí jaká byla noc s Billem. Řekla, že byla úžasná a co já s Gustavem. Začala jsem vyprávět. Pak jsme společně šli do kuchyně, kde kuci mezitím připravili nádhernou snídani. Všichni jsme byli zamilovaní. Každému to bylo vidět na očích. Byla jsem ráda, že jsem teď s Gustavem spala už jako němka a ne jako češka…

Od té doby se nic špatného nestalo. S Gustavem jsem pořád a Terka s Billem taky…